Setkání u křížku

U Voříšků bylo fajn

Je pochmurné božíhodové odpoledne. Rychnovská náves se oblékla do vzpomínek. Na ty, kteří tady ještě měli být, ale hodiny věčnosti jim už dotikaly. Ve chvíli, kdy nám do zad  dýchají dozvuky štědrovečerního večera se tiše šouráme ke kříži pod farou je jen málokomu do řeči, natož do zpěvu. Nostalgickou náladu nám nezvedne ani tradiční vzpomínková řeč Venci Voříška. V tuto chvíli si totiž ještě silněji uvědomujeme jak je ono odcházení přetěžké. Zapalujeme svíčky a hlavami nám bezděky proběhne že ono rčení o přátelích kteří  jsou květinami jež nevadnou není jen plácnutím do vody...A pak se jde k Vencovi a Káje na faru. Tradičně skvělý punč je dokonalou náplastí na šedí opentlený podvečer ve kterém čtyřicítka Rychnováků vzdala pomyslný hold těm, kdož by tady s námi určitě ještě chvíli chtěli zůstat. Osud jim to ale bohužel nedopřál.

P.S. V nebi to musí být krásné, když se odtud ještě nikdo nevrátil...

text a foto R.U.D.A.