Narozky

Dobrý den Rychnove!

Fenomén narozeniny

Za okny se pere soumrak s padající hustou mlhou, není vidět na krok, dokonce i ptáci chodí raději pěšky. Do toho ten prokletý nezvladatelný covid, zkrátka nic moc. Televize běží jen jako kulisa protože se stejně není na co dívat. Otočil jsem poslední stránku knihy mého milovaného Dicka Francise, a co dál? Noc je ještě mladá, oči mi bezděčně sklouznou na otevřený letošní Rychnovský kalendář narozenin. Je jako každý rok určitě plný snů i promarněných očekávání, ale především významných kulatin stejně jako jubileí která na zaokrouhlení zatím ještě čekají. Napadá mě, že na rozdíl od šachu tyhle partie budou bohudík pokračovat i po šach matu...Ony ty narozeniny by klidně mohly být celkem běžnou a všední záležitostí, vždyť chtě nechtě jednou za rok přece potkají každého z nás. Navíc se o to nemusíme nijak zvlášť snažit či na tom pracovat. Prostě jsme se jednou narodili...To, že tady jsme, není prokazatelně naše zásluha, ale rodičů. Z toho logicky vyplývá, že dárky by měli dostávat i oni, oslava by měla být také pro ně, a my bychom ji měli platit. Každopádně narozky jsou skvělá věc kdyby jen proto, že život je tak krásný. Hloupé na tom je, že člověk na to přijde až když je napůl mrtvý...Také proto bychom se měli radovat z toho, kolik slunce nám ještě zbývá. V této souvislosti tak nějak nechápu, jak někdo může mít depresi ze svých narozenin. Vždyť pokud jsme ve zdraví přežili další rok, je to přece jednoznačně pozitivní skutečnost která si zaslouží oslavu!

R.U.D.A.